10 skvělých filmů bez pořádné zápletky

Pro mnohé z nás se povedený film rovná složitému příběhu plnému zvratů, obratů a komplikovaného vyprávění. Něco takového ale vždy nemusí být nutně pravda, někteří tvůrci totiž zvládají diváky zaujmout i bez pořádné zápletky. Které filmy jsou toho nejlepším důkazem?

Bez poutavého děje potřebujete zajímavé postavy, jinak se divák může začít hodně rychle nudit. Sofia Coppola to ale ve svém povedeném tokijském kousku zvládla bez problémů. Kdo by totiž netoužil zpívat celou noc karaoke s Billem Murraym a Scarlett Johansson?

Terrence Malick miluje filmy, v nichž se skoro nic neděje. Jeho epizodická filmová báseň o chaosu války, kráse přírody, smyslu života a... podobných věcech je důkazem, že i z mála se dá vyždímat maximum. Po téměř těch hodinách může být pro mnohé diváky význam filmu sporný, nádherná kamera a tísnivá nálada ale musí uchvátit každého.

Randal a Dante tráví většinu stopáže debatováním nad svými rozdílnými přístupy k životu. Zatímco Randal je se svou prací ve videopůjčovně víceméně vyrovnaný, Danteho nespokojenost s otročením v malé samoobsluze se může rovnat jen jeho neschopnosti s tím cokoliv udělat. Na konci dne se vlastně v debutu Kevina Smithe nic moc nezmění, divák ale i tak odchází od filmu spokojen.

Kultovní klasika Richarda Linklatera vypráví o skupince teenagerů poflakujících se na předměstí Texasu první den a noc letních prázdnin v roce 1976. Z mladíka šikanujícího ostatní si omladina vystřelí, plánuje se party a přicházejí nečekané polibky. Velké nic je ale doprovázeno řízným soundtrackem, vypilovanými dialogy a talentovanými herci. A to někdy bohatě stačí.

Když řeknete A, musíte říci i B - alespoň když jde o filmy Richarda Linklatera. Jeho "Před..." trilogie stojí na jednoduchém konceptu dvou lidí, mezi nimiž to viditelně jiskří, povídajících si o všem možném celou noc nebo den. A díky skvělému scénáři a pro věc nadšeným herců Ethanu Hawkemu a Julie Delpy se nebudete nudit ani minutu.

Jim Jarmusch natočil celou řádku filmů bez nosné zápletky, nejlepším příkladem je ale i tak snímek, v němž náhodné postavy v podání těch největších hvězd jen tak posedávají, povídají si a užívají si titulní kafe a cigára.

Skutečný příběh tuláka Chrise McCandlesse nemá moc na čem stavět - jedná se jen o řetězec epizod, které prožívá mladý cestoval během svých toulek zapomenutými místy americké krajiny. Meditativní atmosféra filmu a působivá kamera na vás však okamžitě zapůsobí.

Celá továrna na sny se vysmála Georgu Lucasovi, když sháněl finance a distributora pro svou autobiografickou ódu na znuděné teenagery, křížící ulice amerického zapadákova na křídlech rock'n'rollu. A pak se z filmu stala klasika Nového Hollywoodu.

O filmu, jenž sestává z řady komických skečů propojených jen titulním tématem, můžete jen těžko tvrdit, že má zápletku v klasickém slova smyslu. Pokud ale jednotlivé epizody pocházejí z dílny skupiny Monty Python a jsou zábavné tak, jak jsou, tradiční příběh vás ani nebude zajímat.

Umělecké experimenty kašlou již ze své podstaty na vytváření tradičního příběhu. Na rozdíl třeba od takového Empire (osmihodinového filmu Andyho Warhola, v němž snímal ikonickou budovu Empire State) je ale psychedelický pokus skupiny The Monkees zbavit se jejich prefabrikovaného televizního obrazu plný chytlavých songů a nesmyslných výjevů, které pobaví i toho nejzarputilejšího škarohlída.