Zakázané filmy, které šokovaly svět

Diváci a cenzoři na je ještě nebyli připraveni. O čem mluvíme? O kontroverzních filmech, z nichž některé i dnes jen stěží dokoukáte!

Matt Stone a Trey Parker chtěli svým filmem vyvolat vlnu pozdvižení, což se jim také podařilo - alespoň v Barmě, Kambodži, Íránu, Iráku, Kuvajtu, Libanonu, Maroku, Pákistánu, Rusku, Saúdské Arábii, Thajsku, Vatikánu, Vietnamu, na Filipinách a Srí Lance. To vše jsou země, kde bylo promítání filmu zakázáno.

Vymítač ďábla byl ve Velké Británii zakázán po dlouhá léta na příkaz Jamese Fermana, hlavy BBFC (tedy výboru, který se zabývá klasifikací a cenzurou filmů). Ten film zcela nesnášel a možnost jeho uvedení vetoval až do svého odchodu do důchodu.

Vrcholné dílo němého filmu, ale také silně propagandistický snímek. Jeho silně revoluční, pro-komunistické vyznění vedlo k cenzuře nebo k úplnému zákazu uvedení v některých zemích (konkrétně ve Francii, Německu, Finsku, Španělsku a Jižní Koreji).

Zábavně nechutná hororová klasika Sama Raimiho se nesměla v době svého uvedení promítat v Singapuru, Finsku, Německu, Velké Británii, Irsku a na Islandu. Britští filmoví distributoři neustále bojovali s cenzory za jeho uvedení, což vedlo k opakovanému přestříhávání filmu. Trvalo poměrně dlouho, než byli schopní nabídnout verzi, se kterou by byli spokojení tvůrci i cenzoři.

Mechanický pomeranč je považován za film, který nakopl fenomén estetizace násilí. Kvůli tomu si ale vysloužil zákaz v Irsku, Velké Británii, Singapuru, Malajsii, Španělsku a Jižní Koreji. Překvapivé může být, že ve Velké Británii požádal o stažení sám Kubrick, aby ochránil svou rodinu před možnými útoky.

Žhavé erotické drama Bernarda Bertolucciho vyvolalo při své premiéře mnoho kontroverze. Film se nesměl promítat ve Velké Británii, Portugalsku, Itálii, Kanadě, Austrálii, Singapuru, Jižní Koreji a Chile.

Jeden z nejsilnějších protiválečných filmů zachycoval psychologická i fyzická traumata tak realisticky, že si vysloužil celou řadu zákazů. Ve 30. letech film v Německu nesnášeli, s nástupem nacismu byl ale zcela stažen z kin. V Rakousku film zakázali v roce 1931 a jeho uvedení bylo povoleno až v 80. letech. Ve Francii byl film zakázán do roku 1963, podobná situace nastala i v Austrálii a Itálii.

Režisérský debut Tobea Hoopera šokoval celý svět, přestože se většina násilí odehrává mimo záběr. Film se i tak nesměl promítat ve Velké Británii, Irsku, Finsku, Norsku, Švédsku, Brazílii, Austrálii, Singapuru a na Islandu.

Není těžké uhodnout, proč se Poslední dům vlevo potýkal s mnoha zásahy cenzorů. Jeho explicitní a odpudivé násilné scény byly důvodem zákazu ve Velké Británii, Norsku, Německu, Austrálii, Novém Zélandu, Singapuru a na Islandu.

Brutální a krvavý film, který se navíc točil okolo tabuizovaného tématu, nesměl být uveden ve Velké Británii, Norsku, Finsku, Irsku, Německu, Itálii, Singapuru, Malajsii, Austrálii, Novém Zélandu a na Islandu.

Italský snímek o výletu mezi kanibaly rovněž nešetřil násilím, tělesnými tekutinami ani nahotou. Výsledek? Zákaz v 31 zemích světa!

Pravděpodobně jeden z nejnechutnějších filmů, které můžete vidět - jeho sledování ale příliš nedoporučujeme, jelikož obsahuje otevřené a groteskní násilí, ale také vaše největší pornografické noční můry. Není divu, že si na film do kin nemohli zajít diváci v Brazílii, Norsku, Finsku, Španělsku a na Novém Zélandu.

Skoro stejně nekoukatelné je pro většinu diváků nejznámější dílo italského režiséra Piera Paola Pasoliniho plné perverze, korupce, zneužívání moci, ale také zneužívání poněkud jiného charakteru. Film byl zakázán v Itálii, Německu, Finsku, Norsku, Austrálii a na Novém Zélandu.

Exploitation snímek vyprávěl příběh pomsty za znásilnění - dovede si tedy nejspíš představit, proč film zakázali ve Velké Británii, Austrálii, Finsku, Norsku, Irsku, Kanadě, Malajsii, Singapuru, Číně a na Islandu.